7. Kapitola

14. prosince 2007 v 10:05 | KORKI |  Úsvit nad Argonem
Seděla jsem v rohu místnosti a pozorovala mouchu, která kroužila kolem krystalu. Neměla ale odvahu se na něj posadit. Vždycky udělala kolečko a přiblížila se až těsně ke světlu, ale pak rychle změnila směr. Když už se konečně odhodlala a sedla si ozvaly se rychlé kroky a někdo otevřel dveře. Moucha se lekla a zmizela. Viděla jsem jenom tmavou siluetu v šeru venku. Vešel dovnitř klekl si ke mě a pevně mě objal. Byl to Gavin. Schoulila jsem se mu do náruče. Cítila jsem jak mi na krk dopadají kapky. Gavin začal vzlykat. Celý se třásl a tiskl mě k sobě.
"Co se stalo? Jste v pořádku? Zeptala jsem se ho nechápavě a strachy se mi stáhlo hrdlo. Rozvzlykal se ještě víc. "Gavine? Kde je Daren a Yok?"
Otřel si slzy a zvedl mě do náruče.
"Není čas. Mám tu bylinku." Začala jsem se mu vzpouzet jen co mi to roztřesené tělo dovolilo
"Kde jsou? Řekni mi to hned!" Po tvářích už se mi také kutálely slzy, protože jsem začínala mít špatné tušení. Daren s Yokem by se na mě určitě přišli také podívat. Třeba byli oba zranění a čekají doma.
"Taro prosím uklidni se." Prosil mě Gavin smutným hlasem. Už jsem viděla vesnici. Všude už bylo zhasnuto, jen v jednom domku se ještě svítilo. Přes celou náves šli dvě postavy. Jedna vysoká, štíhlá a hrdá a druhá shrbená, kulhavá a zdálo se, že jde nedobrovolně. Byla to Arin a nějaký muž z vesnice asi kolem třicítky. I v slabém světle bylo vidět, že je bílý jako křída Kolem vpadlých očí měl černé kruhy a rty byly fialové, jako kdyby byl už pár let mrtvý. Na plešaté hlavě mu zbylo jen pár šedivých mastných vlasů. Když mě viděl odpudivě se usmál a odhalil tak své černé zuby.
Kdo to je?" Zeptala jsem se Gavina a nespouštěla oči z toho chlapa.
"To je Pavouk. Čaroděj z vesnice. Pomůže ti."
"Proč on. Proč ne ty?" Zeptala jsem se a zamračila se při myšlence že mi má tenhle člověk pomoci.
"To co potřebujeme sahá do černé magie a tu já neovládám."
Vešli jsme do domu s tím mužem. Už jsem pochopila, proč mu říkají Pavouk. Jeho chůze něčím připomínala pavoučí. Gavin mě posadil na postel a sám si pak sedl za stul, za kterým seděla i Igua a k očím si tiskla velký kapesník.
"Tak co se stalo?" Zaštkala. Její syn složil hlavu do dlaní a bylo vidět, že se mu do klína kutálejí další slzy.
"Dělej co máš Pavouku, nebo..." Otočila se Arin k tomu odpudivě vypadajícímu člověku.
"Ano, ano slečno." Zašklebil se a zalovil špinavou rukou do kapsy, z niž vytáhl malý nůž. Přišel ke mě a řízl mě do ruky. Krev okamžitě zachytil do misky, kterou vzal z police. Přidal do ni nějakou bylinku a prášek, který vytáhl v malé lahvičce z kapsy. Pořád si při tom něco mumlal úlisným hlasem. Pak začal směs míchat složitými pohyby, Když bylo vše hotovo přišel ke mě a strčil mi misku pod nos a naznačil že to mám vypít. Jindy bych asi byla proti, ale v posledních dnech jsem zažila tolik bolesti že tohle mě nemohlo odradit. Přes strachy stažené hrdlo jsem sotva dostala polovinu obsahu. Igua seděla a pořád přes kapesník sledovala Gavina. Arin stála u okna a oči upínala někam k lesu. Až na to, že se mi zvedal žaludek jsem necítila žádnou změnu.
"Ještě vám uvařím čaj paní. Proti bolesti." Zašeptal slizce.
"Mě nic nebolí." Zaprotestovala jsem.
"Ale bude." Usmál se a podal mi hrnek, ze kterého se kouřilo a obsah podivně zapáchal.
"Už vypadni Pavouku" Zašeptala Arin, aniž by pohledem přestala hypnotizovat les.
Pavouk se tedy s úklonkami vypařil.
"Tak už mluv, kde jsou?" Zanaříkala Igua. Napila jsem se čaje a posadila se vedle ní.
Gavin zvedl uslzené oči.
"Já nevím kde je." Zašeptal
"Jak to že nevíš kde je?" Zvýšila hystericky hlas.
"Přišli jsme na to rozcestí a Daren s Yokem beze všeho šli pro tu rostlinu. Rostla tam mezi dvěma kameny velkými asi jako člověk a na nich byly podivné runy. Sotva k ní Daren natáhl ruku vyšlehl záblesk a oba s Yokem zmizeli."
"Neee" zanaříkala Igua. Arin u okna se svezla na podlahu a zůstala sedět opřená o zeď.
"Gavine prosím, řekni že to není pravda." Zašeptala jsem a po tvářích mi začaly stékat slzy. Byla to moje vina. Daren mi chtěl pomoct a proto je teď pryč. Slzy mi dopadaly do klína. Igua vedle mě hlasitě vzlykala. Pak mě napadla šílená myšlenka.
"Půjdeme ho hledat." Zvedla jsem se ze židle.
"Taro už je pozdě."
"Není pozdě. Nikdy není pozdě..."
"Nevíme kde je a jestli vůbec žije." Gavin s každým slovem zvyšoval hlas, že poslední slova na mě zakřičel.
"Proč jsi ho nevaroval?" Zakřičela jsem. Gavin vypadal, jako bych právě řekla něco hodně sprostého. "Jsi jeho starší bratr a kouzelník. Měl jsi přeci vědět, že v těch kamenech bude něco špatného."Hučelo mi v hlavě a nohy jsem měla jako z bláta. "A...a Jak jsi vůbec dostal tu rostlinu? Cítila jsem se hrozně ospale.
"Přivolal jsem si ji kouzlem. Ty mě snad z něčeho podezíráš?" Hlas mu zase přeskakoval a z očí se mu začaly kutálem nové slzy.
"Co se to..." Gavin a celá místnost se mi rozmazávala před očima. Chytila jsem se za hlavu, do které mi vystřelovala ukrutná bolest "...semnou děje?" Pozadu jsem došla k posteli a sedla si, protože hrozilo, že asi usnu nebo omdlím.
Hrnek s čajem mi vypadl z ruky a já se svezla na do peřin, kde jsem ihned usnula.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 joža joža | 14. prosince 2007 v 10:05 | Reagovat

ahoj prihlas se ke me do souteže o nej blog na www.federer-nadal.blog.cz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama