14. Kapitola

23. prosince 2007 v 16:12 | KORKI |  Úsvit nad Argonem
"Dost! Dost už nemůžu." Vykřikla jsem a odhodila tu proklatě těžkou věc na zem do sněhu. Gavin se jen ušklíbl a zvedl svůj meč do základní pozice.
"Válka nepočká vaše veličenstvo." Mezitím co jsem si masírovala paže se za domem ukázal čaroděj, který se představil jako Saphir Velkočaroděj druhé kategorie a Gavinův učitel. Hned za ním šel Nathan s trochu vystrašeným výrazem. Všichni každý den pilně trénovali souboje s mečem a ti kteří toho byli schopni tak kouzla. Včetně mě a Nathana.
"Myslím, že pro vás mám něco vhodnějšího hvězdo." Vytáhl Saphir něco dlouhého zabalené v látkách. Zvědavě, ale pomalu jsem to začala rozbalovat. Byl to meč.
"Děkuji. A jak mi pomůže? Je kouzelný?" Začala jsem okamžitě vyzvídat. Čaroděj na mě koukal a obočí se mu spojilo u kořene nosu, takže vypadalo, jako kartáč na podlahu.
"Ne…bohužel. Je to vlastně úplně obyčejný meč. Ještě obyčejnější, než támhleten." Kývl hlavou do sněhu, kde jsem odhodila svou předchozí zbraň. "Jen na něm nejsou ty zbytečné tretky a je užší a celkově lehčí." Mrkl na mě a šel s Nathanem trénovat jejich kouzla. V tuhle chvíli by mi připadalo těžké snad i peříčko.
Tasila jsem tedy zbraň a zaútočila na nic nečekajícího Gavina. Asi by můj útok nevykryl a vysloužil si pěknou modřinu tím tupým nástrojem, kdyby mi do hrudi neuhodila tvrdá koule vzduchu a neodhodila mě na dřevěnou zeď domu. Chytila jsem se za hrudník a snažila se popadnout vyražený dech a zahnat ty proklaté hvězdičky. To už ale ke mně dobíhal Gavin, Nathan a Saphir.
"Taro jsi v pořádku?" Gavin vypadal vyděšeně, ale zároveň vypadal, že přemáhá smích. Koutky mu cukaly stále zuřivěji.
"Já…Já se hrozně omlouvám. Nějak mi ujela ruka." Omlouval se Nathan a vypadal, že snad nemá daleko k pláči.
"Ujela ruka? To bylo tvoje kouzlo?" Zaskučela jsem.
"Jsem k ničemu. Tohle nemá cenu mistře."
"Nemá cenu? Vždyť to bylo dobrý. S takovou nás nemají šanci porazit." Zavýskla jsem. A postavila s pomocí Gavina. "Jen musíš trochu doladit to míření." Mrkla jsem na něj a udělala další výpad na Gavina. Ten ho snadno odrazil a zaútočil proti mně. Vysloužila jsem si ránu přes žebra. Jen další modřina k už tak hojnému počtu. Krev ve mně vřela. Já měla po celém těle plno podlitin a Gavin byl naprosto nedotčený.
"Počkej až budu královna. Najmu si toho nejlepšího učitele a pak si to znovu rozdáme a já tě porazím." Zaskučela jsem a Gavin se jen uchechtl.
"Jestli budeš bojovat takhle dál, tak budeš ráda, když tu válku přežiješ."
"Mlč už ty tlučhubo jeden." Rozmáchla jsem se a mířila na jeho nehlídané rameno. O tom, že ho zasáhnu nebyl pochyb.
"Nechte toho mlácení se. Je čas na oběd." Ozval se z domu Iguin hlas. Gavin byl v mžiku pryč. Saphir ho naučil přemisťování se. Nebyl v něm sice nějak dobrý, ale z venku do domu se přemístil snadno. Meč prošel už jen vzduchem. Zase mi pláchl.
"Ty podvádíš." Zakřičela jsem.
"Nepodvádím." Ozval se jeho tlumený hlas z domu. Kdyby to bylo možné, asi by mi z nosu sršely jiskry. Zastrčila jsem meč do pouzdra a vydala se do domu na jídlo. Po to cvičení mi pěkně vyhládlo.
Dřevěné lžíce tlumeně ťukaly o dna talířů. Všichni mlčeli a věnovali se jídlu. Celkově vládla u stolu pohoda. Nikdo nevěděl, kdy válka začne. Každou chvíli mohla nastat krvavá vřava, ale všichni u stolu seděli v poklidu. Gavin se po obědě natáhl na lavici a zavřel oči. Za chvíli už spokojeně oddechoval. Nathan se uvelebil na velké ovčí kůži před krbem a chytal plameny do malých kuliček energie, a nebo z nich vytvářel různé útvary. Jiskřičky ohně se mu odrážely v očích, do kterých mu padaly střapaté černé vlasy. Igua odešla někam k sousedům. Saphir si nacpal tabák do dýmky a začal kouřit, při čemž mu Nathan poslal z krbu malý plamínek. Vůně tabáku se nesla celým pokojem. Arin seděla v koutě a dívala se z okna. Od té doby co Daren zmizel byla pořád zamlklá a dokonce si odpouštěla ty její jedovaté poznámky. Seděla jsem rozvalená na židli, která stála jen na zadních nohách. Když jsem opustila svojí dobu přišla jsem o jednu rodinu, ale připadá mi, jako bych to celou dobu tušila, že nejsem doma. Vůbec se mi po nich nestýskalo. A že jsou mí praví rodiče mrtví mě netrápí. Je mi to možná líto, ale vůbec jsem je neznala. Ale tohle je moje rodina. Kdyby mě od nich oddělili, asi bych to nepřežila. Nedovolím, aby se jim něco stalo, i kdybych je měla bránit vlastním tělem a položit vlastní život, aby se měli dobře. Houpala jsem se na zadních nohou židle, když někdo vběhl do dveří.
"Gavine!" Byl to nějaký zrzavý klučina. Tak jsem se vylekala, že jsem přepadla dozadu a hlavou narazila do dřevěné truhly v rohu místnosti. Gavin vyskočil z lavice a rozhlížel se všude kolem.
"Co se děje?" Vykřikl a snažil se rychle zorientovat. Mnula jsem si temeno hlavy a skučela.
"Svolávají celou vesnici. Rychle." Oznámil zadýchaně a vyběhl ven.
"Kruci, zrovna se mi zdál pěkný sen." Prskal Gavin a pomohl mi vstát. Arin Nathan a Saphir už byli venku. Všichni stáli v houfu ve středu vesnice a hádali se. Držela jsem se Gavina za ruku a on mě táhl houfem lidí. Viděla jsem děvčata z vesnice, co na mě za to házejí vražedné pohledy a už zdálky na něj mávají a usmívají se.
"…myslela jsem, že už je to za náma. Tohle se dělalo kdysi. Nebuďte hloupí starosto." Ani mě nenapadlo, že je tady starosta. Nikdy jsem ho ještě neviděla. Diskutoval s Iguou. Byl to tělnatá chlapík s šedými vlasy a povislými tvářemi. Kolem krku měl těžký, majestátně vyhlížející řetěz se znakem vesnice.
"Víš dobře, že v této době by jsme to neměli podceňovat. Víš co by se mohlo stát? Děsivá tragedie. Vše by mohlo být ztraceno." Kromě těch dvou a celé vesnice jsem si všimla dvou provinile tvářících se mladíků. V rukou žmoulali klobouky a očima se dívali do země.
"Vy snad na to věříte? Na tu pověru?" Rozmáchla Igua rukama a zpod šátku je vyklouzlo pár šedých pramenů vlasů.
"O čem to pořád mluví?" Přitáhla jsem si Gavina za límec a zašeptala mu do ucha, abych nenarušila to ticho, které nastalo. Kývl hlavou někam dál od davu.
"Mluví o ní." Kývl hlavou někam dál od davu. Až teď jsem si toho všimla. Slabá bílá záře a dívka krčící se na dřevěných narychlo stlučených nosítkách. Světlé vlasy se ji kroutily na zádech, ze kterých vyrůstala dvě křídla bílá jako sníh všude kolem. Tvář měla od krve a celá se slabě třásla v prostinkých bílých šatech.
"Kdo je to?" Promluvila jsem už normálním hlasem, protože už zase vypukla hádka. Gavin se postavil vedle mě dál od davu a také se na ni díval.
"Spíš CO je to."
"Tak povíš mi to konečně?" Zamračila jsem se.
"Je to laskavec. Chodící a slepé neštěstí. Je s námi konec." Promluvil jakoby v transu a dál se díval na to na první pohled nevinné stvoření.
"Tihle dva ji našli v lese a dotáhli přímo do vesnice. Čeká nás jen neštěstí a smrt." Zahučel starosta.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama