Vnitřní souboje

22. listopadu 2007 v 11:19 | KORKI |  Murtaghův příběh
Čím víc se blížil k Uru´baenu, tím horší měl náladu. Černý zámek už měl na dohled. Na hradbách s jeho příletem nastal povyk. Všiml si, že nějaký muž mával červeným praporem směrem k hradu. Trn se nervózně zavrtěl. To bude nejspíš nějaké znamení, že letíme s prázdnou. - Asi máš pravdu. Kéž by tě z toho Galbatorix vynechal. Za nic nemůžeš. - Na to jsi měl myslet dřív, než jsi nechal Eragona jít. - Co tím chceš říct? Že jsem ho měl sebou dovést a nechat Galbatorixe, aby ho mučil? - Tak teď bude mučit nás. - Trne je to můj bratr! - Co se to s tebou děje Murtaghu. Každou chvíli se chováš jinak. Jednou bys byl schopen svou zlostí Galbatorixe zabít, a za chvíli jsi s ním za jedno a jeho názory a vize ti přijdou správné. - Já nevím co se semnou děje. A nestojím o tvé poučky. Trn přelétl hradby a dosedl na nádvoří. Murtagh už s ním nepromluvil. Beze slova se vydal do hradu. Kráčel chodbami a zuřil. Měl zlost na Trna. Vyčítal mu věci, za které sám nemohl. Míjel mnohé dveře, až u jedněch zastavil. Zhluboka se nadechl a vešel.
Galbatorix seděl na trůně a tvář měl zabořenou v jedné dlani. "Mé vojsko bylo téměř rozprášeno. Můj úkol byl jasný a můj jezdec selhal." Jeho hlas pomalu získával na intenzitě. Murtagh mlčel a pozoroval malého pavouka na podlaze. "Rebelové a vzbouřenci si pomalu získávají vládu nad mou zemí." Zařval. "Je naprosto nevysvětlitelné, jak se mohla ztratit celá vesnice. Dokážeš mi snad říci ty, kde je celý Carvahall?" Murtagh zvedl hlavu. "Ne pane." Galbatorix přikývl. "Tak když mi nedokážeš vysvětlit tohle, tak mi teda pověz, kde je ta dračice a její jezdec? Měl jsi je pokud vím přivést." Murtagh se králi podíval zpříma do očí. "Utekl mi." Galbatorix se vymrštil z trůnu a tyčil se nad Murtaghem, jako nějaký obr, se vší autoritou. "Nelži. Nechal jsi ho utéct." Pomalu se k němu blížil. "Nemysli si, že ti to projde bez trestu. A také se postarám o to, aby se to již neopakovalo." Otočil se k němu zády a pomalu zase kráčel k trůnu. Pak se však rychle otočil a vyslal proti Murtaghovi kouzlo. "Skolir" Murtagh se pokusil o ochranné kouzlo a chvíli dokonce vzdoroval. Galbatorix však přidal na intenzitě a kouzlo Murtagha smetlo, jako stéblo trávy. Narazil do zdi a omdlel.
Otevřel oči a okamžitě ucítil palčivou bolest v ramenech. Vysel za ruce v mučírně. Okovy se mu zarývaly do masa na zápěstí. Místností se rozlehl Galbatorixův hlas. Odraz od stěn mu dodával na hrůznosti. "Tentokrát nemám nic, co bych od tebe chtěl odpřísáhnout nebo prozradit, takže přejdeme rovnou k věci." Nevěděl, odkud králův hlas přichází, přes hustý kouř. Přestal se rozhlížet, když mu záda olízl strážného bič. Jeho první bolestná myšlenka patřila tomu, aby od sebe odpoutal Trna. Když se o to však pokusil zjistil, že Trn to už udělal sám. Nevěděl kdy ani jak. Se smutkem snášel další a další rány, dokud ho strážný nezmučil do bezvědomí.
Probral se na studené podlaze. Ležel na břiše a prach ze země ho lechtal v nose. Zvedl hlavu a jen v možnostech si prohlédl tmavou celu. Byla hodně podobná té jeho předchozí, jen byla o něco větší. Dokulhal se ke dveřím a vyhlédl z okénka. Byl v cele na konci chodby, takže ji měl celou před sebou s dveřmi do ostatních cel po obou bocích. Opřel se lehce zády o dveře. Teprve teď jsi všiml, že v cele není sám.
V koutě se krčila dívka. Kolena měla přitažené těsně k tělu a měděné vlasy ji spadaly do obličeje tak, že ji vykukovaly jen velké hnědé oči plné strachu. Murtagh k n udělal krok, ale dívka sebou vylekaně cukla, tak se radši zastavil a dřepl si. "Omlouvám se, nevšiml jsem si tě. Kdo jsi?" Prohlížela si jej nevěřícnýma očima, které se ji zalily slzami. "Já už ani nevím kdo jsem, jestli vůbec ještě někdo jsem." Murtagh se chlácholivě usmál a o kousínek se posunul směrem k ní. "Já jsem Murtagh. Jak se jmenuješ ty?" "Katrina" zašeptala. "Jak jsi se sem dostala?" Katrina se normálně posadila a začala si žmoulat kraj potrhaných šatů. "Moji vesnici napadly nějaké zrůdy. Myslím že si říkali ra´zakové. Chtěli z nějakého důvodu odvést mého snoubence Rorana. Byli s nimi i vojáci. Když jsme se rozhodli, že ženy a děti se schovají v horách, tak mě unesli. Spolu s mým otcem. Toho však okamžitě zabili. Necítím vůči němu žádný smutek. Zřekl se mě a zradil celou vesnici. Nevím co se stalo s mým domovem. Nevím co se stalo mým přátelům. Nevím co se stalo Roranovi. Zda žije, nebo jej ra´zakové také zabili. Nic nevím. Ty zrůdy mě odtáhly nejdříve na svou černou horu a poté sem." Po tvářích se ji kutálely slzy. Murtagh se nahrbil v zádech a přemýšlel. "Jak se jmenuje tvá vesnice?" Katrina popotáhla. "Carvahall" Murtagh se podrbal na bradě. "Nevím zda tě to uklidní, ale někam Galbatorixovi zmizeli a já si myslím, že jsou v Surdě." Katrina se rozzářila. "Ten tvůj Roran. Nejmenuje se jeho bratranec Eragon?" Zuřivě začala přikyvovat s očima plnýma naděje. "Tak se o něj neboj. Žije a teď je spolu s Eragonem." Katrina se neudržela a skočila Murtaghovi kolem krku. Ten jen bolestně vyjekl. Nechápavě se na něj podívala. Než ji však stačil cokoliv vysvětlit zarachotil v zámku klíč. Oba se podívali na dveře a čekali co se bude dít.
Když se otevřely dveře Murtaghovi se rozbušilo srdce snad dvakrát rychleji. Dovnitř vešla ta, která měla na svědomí jeho probdělé noci. Černé vlasy ji spadaly do půli zad. Černý korzet a kalhoty ji obepínaly pěknou postavu. Beze slova vešla. Murtagh chtěl něco říct, ale jazyk, jakoby mu náhle zdřevěněl. Seděl na zemi a díval se na ni. Upřela na něj vážný pohled a zvedla ruku. Spoutala mu celé tělo a zdvihla ho do vzduchu. "Otec měl pravdu. Je to úžasný pocit mít v moci dračího jezdce." Murtagha jakoby praštili pytlem. "Otec? Kdo je tvůj otec?" Upřela na něj chladné šedé oči a pobaveně ji v nich zablesklo. "Sám Galbatorix. On mne stvořil. Ze své krve a prachu této země. Galbatorix je můj otec a Alagaesie je má matka." Murtagh se před ní vznášel ve vzduchu neschopen pohybu. Katrina to vše pozorovala a raději se nezapojovala. Po chvilce opět promluvila. Její hlas byl jako jedovatý had. Naplňoval celou místnost a dusil každou šťastnou myšlenku."Jediným slovem bych tě mohla zabít, ale neudělám to. Mohla bych si s tebou dělat cokoliv." To není možné. Ona přeci nemůže být taková. Co jsem ji udělal? Najednou její pohled zjihnul. Roztřásla se ji kolena. Spustila ho na zem a chytila se za hlavu. Očima těkala po podlaze a těžce oddechovala." Murtagh naprosto věděl co se ji děje. Znal ten vnitřní boj. Znamenalo to, že není úplně v Galbatorixově moci. Přesto z něj to poblouznění rázem opadlo. Seděl na zemi a sledoval, jak trpí. Za chvíli se pustila kamenné zdi, o kterou se opřela a odešla. Jakékoli potěšení, které cítil z toho, že ji zase po dlouhé době viděl, bylo přemoženo děsivými okolnostmi za kterých za ním přišla. Měla snad jiný důvod, který ji překazilo to, co zatím Murtagh nedokázal pojmenovat. Bylo to něco, jako když se dvě strany mysli perou o to, která bude mít momentálně nadvládu. Dobrá mysl překrytá tou špatnou se drala na povrch. Dalo by se to nazvat vnitřním bojem. Znal to velmi dobře.
"Je ti dobře? Jsi celý bledý." Katrina si pomalu sedla vedle něj. "Jsem v pořádku. Jsem...Jsem jen trochu unavený." Otočil se k ní zády a zavřel oči. Než usnul, tak se ještě pokusil spojit s Trnem. Nic však necítil. Tak stejně na tom byl i s kouzlením. Bylo mu hrozně. Nechtěl ji nenávidět, ale začínal to být jediný cit, který k ní zatím cítil. Netrvalo dlouho a usnul.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama