Uru baen

18. listopadu 2007 v 17:15 | KORKI |  Strážkyně dračích jezdců
Lil seděla na nádvoří Farthen duru u dveří konírny, ze které vyjel na Tornakovi Murtagh. Pomalu se za ním trousilo asi deset mužů. ,,Ještě půl hodiny počkáme na ostatní a vyrazíme." Přiběhla k němu a políbila ho. ,,Dávej na sebe pozor." ,,Budu neboj se. Za pár dní budu zpátky" Setřel ji z tváře slzu. Otočila se a vyběhla po schodech. Díval se za ní, až se mu do výhledu postavil Eragon. ,,No…buď opatrný. Máš dobrý plán?" Murtagh nepřítomně přikývl ,,Doufám" Poslední opozdilci vybíhali z domu a ze stájí. Sevřelo se mu srdce, když si všiml že kůň jednoho vojáky vypadal jako Lilin Frundor měl však černé fleky. Voják na něm byl drobný, a brnění na něm téměř vlálo. ,,Vyrážíme" Zavelel a vyjeli branou z nádvoří. On a dvacet mužů připravených na to nejhorší.
Jeli nejkratší možnou cestou přes Hadarak. Cesta byla úmorná. Slunce na ně pálilo a vody bylo málo. Hlavy si kryli co nejlépe to šlo, aby nedostali úpal. Chvíli jeli tryskem chvíli pomalou chůzí. Na chvíli zastavil, aby zkontroloval mapu a napil se. Všichni ho předjeli. Když mapy schoval. Všiml si že ten drobný voják spadl z koně. Chvíli ležel, ale pak se zvedl na nohy, Murtagh k němu dojel a pomohl mu vstát. ,,Musíš hodně pít a sundej si tu helmu, nebo si usmažíš hlavu." ,,Budu v pořádku pane. Děkuji" ,,Jak se jmenuješ?" ,,Jacob, pane" Vyskočil na koně a jel dál. To co se stalo ho znepokojilo. Jestli to tak bude pokračovat nikdy Do Uru baenu nedojedeme. Na noc zastavili aby si odpočinuli. Byli tak v půli cesty, a zásoby vody se tenčily. Nemohl usnout. Stále myslel na Lil jak mu zmizela z očí.
Další den byl ještě horší odpadlo asi pět vojáků i Murtagh. Tentokrát mu pomohl na oplátku Jacob. ,,Jste v pořádku pane?" Kývl hlavou. ,,Tumáte vemte si moji láhev. Mam ještě dost vody" Nechtěl ji přijmout, ale Jacob mu ji vrazil do ruky a ztratil se mezi vojáky. Pořádně se napil a pokračoval v cestě. Stále si v hlavě přehrával plán. Dojít tajnými chodbičkami ke Galbatorixovi, a dostat z něj tajemství kde vejce jsou. Murtagh jen kýval hlavou nad tím jak ho něco takového mohlo napadnout. To přece nikdy nemohlo vyjít. ,,Ale co, aspoň to budeme mít blízko do pekla" Smál se jeden voják. Musel uznat že má ten muž pravdu. Tak by si přál aby tam Lil byla s ním. Cítil se bez ní jen jako polovina člověka.
K večeru už měli Uru baen na dohled, tak přidali do trysku, aby se tam dostali kryti tmou. Koně uvázali v malém lesíku, a kradli se úzkými chodbičkami pro služebnictvo. Bylo ještě brzo, takže počítal s tím že Galbatorix bude ještě v trůním sále přemítat nad svými ďábelskými plány. Ty chodbičky znal z dětství. Šel po paměti, až skutečně dorazili do trůnního sálu. Vylezli dveřmi za trůnem. Murtagh se tiše kradl směrem k trůnu, a položil svůj meč Galbatorixovi na krk. Ten se jen uchechtl. ,,Udivuje mě drahý Murtaghu že tě tví přátelé nevarovali že já jsem mistr v zasahování do slabých míst. Popadl ho železným stiskem za pravou ruku. Murtagh zařval bolestí. ,,Aaa vidím že jsi měl tu čest s mými ra´zaky. Neuvěřitelnou silou ho přehodil přes rameno, až dopadl na podlahu před ním. Všichni vojáci se seskupili za něj. ,,Vydej nám vejce ty zrůdo. Jsi tu sám a nás je velká převaha. Nás nezvládneš svou magii." Vydám vejce, ale jen jedno a jen tobě." Řeknu to na rovinu. Cítím z tebe jezdce Murtaghu a chci tě do svých služeb. A abys věděl že jsem až přespříliš štědrý. Dokážu ti že to s tebou myslím dobře" Sestoupil ze schůdku k Murtaghovi a znovu jej chytil za pravé zápěstí. Murtagh křičel. Cítil bolest, jako by mu žílami proudilo rozžhavené železo. A tam kde byla rána po ra´zakovi byla bolest ještě tisíckrát větší. Za chvíli ho Galbatorix pustil. ,,Važ si toho že to s tebou zkouším po dobrém." Murtagh si vyhrnul rukáv. Rána byla pryč. ,,Nikdy se k tobě nepřidám ty zrůdo. Zničil jsi mi život" Galbatorix se na něj s úšklebkem podíval. ,,Zničil? Já jsem ti život právě dal. Ta jizva by tě zanedlouho zabila. Oh nemusíš mi děkovat. Stačí když se ke mne přidáš." ,,Nikdy" Galbatorix se tentokrát zatvářil tak že se několik vojáků rozklepalo. ,,Nuže jak si přeješ. Vidím že sis sebou přivedl takovou menší armádu. Ti vojáci ti svěřili své životy. Co kdybych je teď jednoho po druhém zabil?" Mlčel. ,,No dobrá se kterým začneme? Najednou se jeden z vojáků zvedl do vzduchu a narazil do zdi vedle Murtagha. Jakoby jej pod krkem držela neviditelná ruka. Brnění na něm vlálo. Byl to Jacob. ,,Stále jsi tak zarputile stojíš za svým rozhodnutím?" Mlčel. ,,Tak s tebou to nic nedělá? Tak zkusíme jestli se ti po tomhle rozváže jazyk. Galbatorix natáhl druhou ruku směrem k Jacobovi a kouzlem mu strhl helmu. ,,Murtaghovi se málem zastavilo srdce. I ostatní vojáci vykřikli. Tam na zdi držen Galbatorixovým kouzlem nevysel Jacob ale Lil. Oči měla pevně zavřené a bylo vidět že se na něco pevně soustředí. I Galbatorix náhle zbrunatěl a na krku mu naskočila žíla. Náhle oba otevřeli oči. Král vypadal zmateně a rozčíleně najednou. Lil se po tváři spustila slza a nevěřícně kroutila hlavou. Murtagh se chtěl zvednout skočit na Galbatorix a zabít ho, jenže se nemohl ani hnout. Podíval se na Lil, ta však zakroutila hlavou. Držela ho kouzlem, aby neudělal hloupost. ,,Tak jak ses rozhodl?" Murtagh klečel na zemi a nevěděl jak dál, když se mu v hlavě rozezněl hlas. Byla to Lil. ,,Nedělej to" V myšlenkách ji odpověděl. ,,já musím. Zabije tě." Nedělej to. Neboj on mi neublíží. ,,Lil já musím. On je zrůda." ,,Máš pravdu, Je to zrůda, ale je to můj otec." Murtagh se nezmohl na slovo. Galbatorix zařval ,,Tak bude to?" Podíval se na Lil a ta přikývla. ,,Nikdy" ,,Jak si přeješ. Stráže. Hoďte je všechny do té nejtemnější kobky jaká tu je." Pak se otočil na Lil. ,,Tebe si tu ještě nechám ptáčku. Murtagh s těžkým srdcem vyšel ze dveří. Ještě naposled v myšlenkách slyšel její hlas. ,,Miluji tě"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama