Setkání na hořících pláních 1/2

22. listopadu 2007 v 11:17 | KORKI |  Murtaghův příběh
Murtagh vyskočil z postele plný energie. Oblékl si čisté šaty a vyběhl po točitých schodech do Trnovy věže. Dobré ráno. Trn se protáhl a zívl. Odhalil tak špičaté zuby. Co se děje že sis tak přivstal? - Nemohl jsem už spát. - Něco tě trápí. - Nic mi není. - Nelži. Poznám to. - No dobrá. Pořád vidím ve snech tu dívku. - Ty jsi se do ní zamiloval. Trn vydal podivný zvuk. Murtagh odhadl, že tak asi vypadá dračí smích. Nezamiloval jsem se, jen ji nemůžu vypudit z hlavy. Nic víc. - Jsi si jistý? - Naprosto." Trn najednou zpozorněl, jakoby naslouchal nějakým vzdáleným zvukům. Co se děje? - Galbatorix. Volá nás. - Myslíš na to na co já? - Ano. Je to tady.
Murtagh naskočil do Trnova sedla a slétli z věže, přímo na veliký balkón hlavního sálu. "Volal jste nás?" Optal se krále hned po tom, co vešel do sálu. Nedokázal potlačit mírnou nelibost v hlase. "Připravte se na přesun. Odpoledne se vydáte na hranice se Surdou. Úkol je snad jasný. Nezapomeň na svou přísahu. A taky ať vás nenapadne nějaká hloupost. A také mám pro vás ještě jeden úkol. Zvěd mi donesl zprávy o tom, že by se tam snad měli objevit i trpaslíci. Zabiješ proto jejich krále." Murtagh přikývl a vyšel ze sálu. Věděl, že odporovat je marné.
Pomalu se dovlekl do pokoje a začal balit věci. Prvotní nechuť se stáhla někam do skrytých jeskyní jeho mysli a ven se drala zuřivost a touha po odplatě. Začal do koženého pytle házet čisté košile a spodky. Také některé kousky brnění. Ty hlavní si nachystal na postel. Když měl tak všechny věci natáhl se po svém jedenapůlručním meči. Přejel prstem po nablýskané čepeli. Byl to dar od Tornaka. Chvíli ještě pozoroval, jak se leskne v raním slunci. Pak ho strčil zpět do pochvy a připásal si ho. Oblékl si brnění, popadl vak a vyšel na nádvoří. Nikdo tady kupodivu nebyl. To tam mám jít jako sám? - Ne, jen vyjdi za bránu a uvidíš svou armádu.
Vstal tedy a dál se k bráně. Protáhl se úzkým průchodem a zůstal stát s nevěřícným pohledem. Před ním se rozprostíralo odhadem statisícihlavé moře vojáků. To není možné. Kde dal dohromady tolik vojáků? - To nevím, ale odhaduji, že taková čtvrtina z nich je tady nedobrovolně. - Je dobře, že je máme na své straně. - Jsi si jistý? - Na co čekáš. Letíme napřed ne? - Jak myslíš. Drak přistál a Murtagh se mu vyhoupl do sedla. Celé vojsko se dalo na pochod. Rudý drak a jeho jezdec si naplno užívali konečně volný let. Nikdy spolu ještě takhle neletěli. Vždy byli pod Galbatorixovým dohledem a nebo jen nacvičovali vzdušné souboje se Šruikanem. Ale teď to bylo jiné. Byl to opravdový let. Oba si tu volnost naplno užívali.
Celé čtyři dny vojsko pochodovalo, než dorazili na území, kde se měla bitva odehrát. Murtagh zakašlal, když Trn sestupoval vrstvami kouře. Zamrkal a otřel si slzy. Ze štiplavých výparů ho pálily oči. Níže nad zemí se vzduch vyčistil a poskytl Murtaghovi otevřený výhled na jejich cíl. Clona černého a rudého kouře propouštěla paprsky slunce takovým způsobem, že všechno pod ním bylo zalito zářivě oranžovou barvou. To jako ze zlého snu. - To máš pravdu. Trn přistál na zemi a roztáhl unaveně křídla. Murtagh ho pohladil po rudých šupinách. Odpočiň si. Zasloužíš si to. Trn zamručel a zavřel oči. Murtagh se rozhlédl po jejich budoucím tábořišti. Vojáci už pilně pracovali na rozbití tábora.
K večeru už byl tábor postavený. Všude hořely ohně a vojáci oslavovali, že šťastně dorazili na místo. Procházel se po táboře a přemýšlel. Posadil se na zem u zátarasu a pozoroval, jak zelené plameny vyskakuji z jednoho důlku v zemi do druhého. Upil ze džbánku s vínem, který svíral v ruce a zahleděl se do dálky. Viděl strážní ohně Vardenského a Surdského tábora. Byl o dost menší než ten jejich. Jeho pozornost, najednou přitáhl rozruch u středu hrazení. Zvedl se a šel se podívat co se děje. Vojáci povzbuzeni alkoholem pomáhali nasednout na koně jednomu z nich a podávali mu do ruky nějaký pytel. "Co se to tu děje?" Než k nim stačil dojít jezdec vyjel směrem k Vardenskému táboru. "Jen plníme králův příkaz." Uchechtl se jeden z vojáků a odstoupil stranou. Murtaghovi se naskytl pohled na bezhlavé tělo. "Kdo je to?" Všichni mlčeli. Když si tělo pořádně pohlédl rozlila se v něm vlna zlosti. "Vždyť to je posel." "Posel a rebel." Murtaghovi už došla trpělivost. Napřáhl se, že vojákovi uštědří pořádnou ránu pěstí. Přerušil ho v tom však drčí řev. Zahleděl se směrem k táboru. Trn to nebyl. To znamenalo, že Eragon a Safira už jsou tady také. Otočil se směrem k vojákům. "Příště pamatujte na pravidlo nedotknutelnosti poslů." Zavrčel a odešel do svého stanu.
Lehl si na provizorní postel a zavřel oči. Nenávidím, když někdo porušuje dohodnutá pravidla. - Bylo to odporné. - To bylo. Zítra nebudu bojovat. Splním jen svůj úkol. Galbatorix mi nepřikázal přímo se zúčastnit války. - Je to tvé rozhodnutí. Murtagh už mu neodpověděl, protože tvrdě usnul. Trn zamručel a schoulil se před stanem.
Ráno Murtagha probudil hluk. Byli to zřetelné bolestné výkřiky. Nesly se celým jejich táborem. Rychle se vymotal z přikrývek a vyběhl před stan, přičemž zakopl o Trnův ocas. Promiň. - Trne co se děje? - Nevím. Zrovna jsem se vzbudil. Murtagh se tedy rozběhl táborem. Už mu lezl na nervy ten cinkavý zvuk drátěné košile, ale přes ty šílené zvuky už ho neslyšel. Z bolestného křiku mu běhal mráz po zádech. Jeden voják padal za druhým k zemi, jako by je stínala neviditelná smrtka. Popadl jeden džbán, který třímal v ruce mrtvý a provedl nad ním kouzlo na odhalení jedů. Voda zčernala a proměnila se v prach. "Okamžitě přestaňte pít a jíst. Nedotkněte se žádného jídla." Zakřičel co nejhlasitěji mohl, aby překřičel i nářek umírajících. Jeden mladičký voják k němu doběhl. Vypadalo to, že je jedním z těch, které Galbatorixovi vojáci vytrhli přímo z náručí matek. "Pane co se to tady děje?" Murtagh na něj nevěřícně zíral "Ty bojuješ?" Chlapec se pousmál a posunul si z čela helmu, která mu padala do očí. "Ano pane" "Kolik je ti let?" "Dvanáct pane." Murtagh se rozhlédl a položil mu ruce na ramena. Pak se k němu nahnul, aby je nikdo neslyšel. "Nasbírej si celý ranec jídla a dones ho do mého stanu a počkej tam a také vodu. Ale neochutnávej ho, ani vodu. Tu si naber co nejdále od hrazení ano?" Chlapec se zatvářil zmateně, ale uposlechl.
Murtagh oběhl celý tábor a všem nakázal aby ani nejedli ani nepili. Pak doběhl do stanu, kde se posadil naproti chlapce a vybalil jeho jídlo. Kouzlem ho zkontroloval. Musel vyhodit dva bochníky chleba a vylít jeden vak s vodou. Pak ho odvedl na kraj tábora i s jídlem. "Vezmi si tohohle koně a ujížděj odsud co nejdál. Nejlépe do své vesnice." Plácl koně po zadku a vrátil se zpět do tábora. Vojáci už byli ve čtvrtině bitevního pole. Vrátil se do stanu a lehl si. Proč jsi to udělal? - Proč? Protože to bylo ještě dítě. Ani nechci pomyslet, kolik dalších takových jde právě vstříc smrti. - Měl by jsi se připravit.
Murtagh zabručel a pomalu si oblékl nablýskané ocelové brnění. Je to můj osud? Byla to opravdu mistrovská práce. Neochotně si zapínal holení chrániče. Je to má povinnost? Na hlavu si nasadil nablýskanou helmu. Je to mé prokletí! K pasu si připoutal meč a vyšel ze stanu. Ven ale nevyšel Murtagh obávající se bitvy s přítelem, ale Murtagh, který toužil po odplatě a úctě. Nasedl na Trna a vzlétl k obloze. Murtaghu neudělej něco, čeho by jsi mohl litovat. - Neměj strach Trne. Vím co musím udělat. A co můžu zkusit udělat.
Vylétl zpoza kopce. Naskytl se jim pohled přímo na bitevní pole. Jeho pohled padl na hrdě kráčející trpasličí vojsko. S těžkým srdce natáhl levou ruku a zamumlal kouzlo, které ho naučil Galbatorix. Paprsek rubínové energie zasáhl Hrothgara do prsou. Král trpaslíků padl a spolu s ním i trpasličí kouzelníci, kteří se snažili kouzlu zabránit. Modra dračice zařvala a vyrazila spolu s Eragonem na hřbetě proti nim. Eragon se snažil dostat se mu do mysli, ale Murtagh jej snadno odbyl a sám mu oplatil útok. Ze soustředění ho vytrhla čelní srážka Trna se Safirou. Zápolili spolu, zadníma nohama kopali jeden druhého do břicha. Jejich drápy vydávali odporný skřípot, když škrábali o brnění Safiry a šupiny Trna. Trn se snažil sevřít čelisti okolo Safiřina krku, a Safira se snažila o to samé. Bušili do sebe navzájem ocasy. Safira měla výhodu, že na sobě měla brnění, ale byla zase více vyčerpaná. Asi sto stop nad pláněmi se Trn a Safira pustili, aby znovu nabrali výšku. Modrá dračice se ve vzduchu stočila a vypustila obrovský proud ohně. Murtagh naštěstí včas zareagoval a použil kouzlo. Oheň se dvacet stop před nimi rozestoupil. Trn si to však nenechal líbit a tak vypustil ze chřtánu proud rudého ohně. Eragon vykřikl protikouzlo. Oheň se stočil těsně kolem nich. Teď Trn a Safira uháněli vzhůru. Každý drak se snažil dostat nad svého protivníka. Murtagh cítil, jak toho Trn začíná mít dost a kousl Safiru do ocasu. Dračice zařvala. Zatímco draci bojovali užívali složité akrobatické smyčky ve vzduchu. Murtagh se ohlédl a spatřil, jak dvojčata rozmetávají obranu vardenských zaklínačů. Eragon také zpozorněl. Nesměl si všimnout, že jsou to dvojčata. Odhalil by tím dozajista i jeho. Zaútočil tedy znovu na jeho mysl. Trn se dostal pod Safiru a trochu odpočíval. Najednou Eragon udělal něco, co Murtagh nečekal. Přesekl popruhy a seskočil ze Safiry. Trne pozor! Než však stačil dostatečně uhnout Eragon kolem nich proletěl a mávl Zar´rocem. Trn zařval a Murtagh taktéž. Zvládneš to? - Pokusím se, ale myslím že ano. Safira Eragona zachytila. Trn se nad ní snesl a všemožně ji bránil změnit směr letu. Za chvíli však už byli oba draci naprosto vysílení a jen tak plachtili.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama