Odhalení pravdy

19. listopadu 2007 v 18:06 | KORKI |  Murtaghův příběh
Murtagh se ráno probudil, když Trn zavrčel. Hned po tom následoval zvuk, jak se otevřely malé dvířka. Dovnitř někdo strčil tác s jídlem a hned po něm i balíček. "Že by další dračí vejce?" Pokusil se zavtipkovat Murtagh, ale Trn si jen odfrkl. "Nemůžeš se na mě přece zlobit věčně." Drak odvrátil svůj pohled. "No tak Trne. Neměl jsem na výběr. To jsem se měl podle tebe nechat umučit k smrti?" Nechtěj po mě odpověď. "Cože? To myslíš vážně? Já myslel že jsi můj přítel. Ty bys byl radši aby mě Galbatorix zabil?" Podle toho co jsi mi vyprávěl, tak Eragon by se radši nechal zabít. "Ale já nejsem Eragon. Budu lepší než Eragon. Budu tvrdě cvičit a porazím ho. Uvidíš." Trn hluboce zavrčel. Co to říkáš? Murtagh se zatvářil zmateně. "Já...Já nevím. To já ne. To jsem nechtěl říct." Ale řekl jsi to. Už začínáš být v jeho moci. Galbatorix už ti zatemňuje mysl. Murtagh padl na kolena a držel se za hlavu. "Ne to ne. Neovládá mě. Jsem to pořád já Murtagh." Trn se zvedl ze země a došel k balíčku. Myslím, že by ses měl převléci. Poslali ti nové šaty. Nejspíš si polepšíme, ale za jakou cenu. "Trne přestaň mi to vyčítat!" Drak zmlkl a nechal ho, aby si oblékl čisté černé kožené kalhoty a černou tuniku. Za pár okamžiků se otevřely dveře a dovnitř vstoupilo jedno z dvojčat. "Následuj mne...Argetlame" Dodal posměšně. Murtagh cítil děsivou chuť po něm skočit a umlčet ho jednou provždy. Místo toho jej však s Trnem následovali.
Vyvedl je ze sklepení a dál chodbami ven z hradu. "Ty draku budeš venku. Na přespání a veškeré potřeby ti poslouží támhleta věž. Ukázal prsem k jedné z mnoha věžiček paláce. Měla veliký vchod, takže se tam vejde i když vyroste. Trn nemotorně roztáhl křídla a začal jimi mávat. Nejdřív jen zůstal na místě. Pak se však vznesl a poté bez problému vylétl do věže. Takže budeš tady? - Ano. Máš snad lepší nápad? - Ne. Užij si to Odsekl mu Murtagh a vydal se za holohlavým čarodějem zpět do hradu. Dost ho vyvádělo z míry, jak se k němu Trn chová. Myslel si, že s ním bude soucítit. Místo toho jim však opovrhoval. Šel dál zahloubaný sám do sebe, že si ani nevšiml, že už jsou před dveřmi jeho pokoje. Když vešel dovnitř, okamžitě se svalil na postel. Byla měkká a příjemná, tak rozdílná od předchozího lůžka v cele, že okamžitě zavřel oči a na chvíli si zdříml.
Když se vzbudil, bylo už poledne. Vyšel tedy ze své komnaty a šel si prohlédnout hrad. Připadal si najednou tak volný, že si ho prošel úplně celý, i když ho viděl nejméně pětkrát. Zastavil se však u jedněch dveří. Nikdy si jich nevšiml. Vypadaly, jako vchod, do obyčejné komnaty, ale jakoby zde byly přidány až po dostavění paláce. Natáhl se po klice, když za sebou uslyšel zakašlání. Stáhl ruku zpátky a otočil se. "Tam nechoď. Není tam nic pro tebe." Galbatorix vypadal téměř přívětivě. "Co za nimi je?" "Jak jsem řekl. Nic pro tebe. A i kdybych ti to prozradil, nevěřil bys mi. A teď pojď. Musíme si promluvit." Vydal se tedy Galbatorixovi v patách a jen neochotně opustil tajemné dveře.
Kráčeli chodbami. Galbatorix nic neříkal, jen se rozhlížel po chodbách. Když promluvil, jeho hlas zněl přívětivě, skoro jakoby mluvil se svým synem. "Takže Trn? Pojmenoval jsi ho Trn?" "Ano. Sám si to vybral." Král zakýval hlavou. "Budu tě vyučovat umění dračích jezdců. Už jsi udělal nějaké kouzlo?" Murtagh zavrtěl hlavou. "Nevadí. Na to je ještě čas." Kráčeli chodbou dál a míjeli různé sály a pokoje. "Nedaroval jsem ti Trna jen proto, aby jsi mi sloužil. Ale také proto, aby ses mohl pomstít za všechna příkoří." Murtagh zcela nepochopil jeho odůvodnění. Jediný, komu by se měl chtít pomstít by byl on. "Kterého člověka na světě jsi kdy nejvíce miloval?" "Jediný člověk, který se o mne staral a kdo mi dal život." "Takže to znamená že tvá matka?" "Ano" "Víš proč odešla? Proč tě ve třech letech opustila?" "To nevím." "Byla těhotná Murtaghu." "Cože? Ale to znamená..." Galbatorix se zamračil." "Ano máš ještě někde v Alagaesii sourozence. A já vím kdo to je." Murtagh se s tou novinkou ještě nemohl smířit. Nevěděl zda má být šťastný a nebo má svého sourozence proklínat." "Ano. Tvoje matka zemřela, jen proto, aby měl lepší život než ty. Kvůli tomu dítěti jsi se stal psanec. Kvůli tomu dítěti jsi přišel o matku, jediného člověka, který ti kdy byl schopen dát lásku. Není to dostatečný důvod pro pomstu za zničený život?" "Kdo je to?" Murtagh cítil, jak ho začíná pohlcovat ten pocit, který měl v cele, než ho pustili. Prahnul po pomstě, jako zoufalec na poušti prahne po vodě. "Už si se s ním setkal." "Takže mám bratra?" "Ano. Je mu sedmnáct let a...." "Eragon!" "Ano. Dvojčata na to přišli, když ho prověřovali ve Farthen duru. Nalož s tím zjištěním, jak uvážíš za vhodné, ale nezapomeň na jedno. Svým způsobem ti zabil matku." S tím se otočil a odešel.
Murtagh zůstal sám, jen se svými myšlenkami. Slyšel jsi to? - Ano slyšel. Co budeš dělat? - Já nevím. Momentálně toho asi moc nezmůžu, když jsem zavřený tady. - Můžeme utéct. - Ale jak? Hrad je všude obklopený strážnými. Sám bych je nepřemohl. Jsem ještě příliš slabý z vězení a nechci při útěku přijít o dalšího přítele. - Mohli bychom letět. - To myslíš vážně? Ty bys mě unesl? - Ano, ale jen tebe. Bez zásob a ostatních věcí. - To nevadí. Za chvíli jsem u tebe. Sejdeme se, tam, kde jsme se rozdělili ano? Cítil, jak je Trn najednou vzrušený a celý napjatý. Sám se tak také cítil. Srdce mu divoce bušilo napjetím. Běžel chodbami, ale dával pozor, aby ho nikdo nespatřil.
Vyběhl na nádvoří. Trn už na něj čekal. Chvěl se nedočkavostí. Doběhl k němu a vytáhl se mu na hřbet, do mezery, mezi ostny. Drak roztáhl křídla a vznesl se. Murtagh chtěl vykřiknout, ale udržel se. Jen by na sebe přitáhl pozornost. Trn stoupal do výšky. Vzduch kolem nich proudil, jakoby stoupali vodopádem. Murtagh si připadal naprosto volný. Jen teď trochu litoval toho, že Trn nemá sedlo. Jeho tvrdé šupiny ho dřely na vnitřní straně stehen a tak trochu vyměnil polohu nohou, tak že na hřbetě téměř klečel. Tu chvíli to vydrží a až budou v bezpečí něco sežene. Trn máchl křídly a přelétl hradby. Byl dostatečně vysoko, takže je stráže nezahlédli. Murtagha se však najednou zmocnil podivný pocit. O rudé šupiny si podrbal levou dlaň, která ho začala šimrat. Trne přistaň. Hned! - Proč? Co se děje? Vždyť už jsme skoro volní. - Galbatorix. Našel nás.... Celým tělem mu projela křečovitá bolest. Sklouzl z Trnova hřbetu a padal vstříc zemi. Trn zařval. Nejspíš se ho Galbatorix také zmocnil. Nehleděl však na bolest způsobenou kouzlem a rozlétl se střemhlav dolů. Těsně nad zemi chytil Murtagha za nohu. Dopadu na zem, ale už nedokázal zabránit. Tvrdý náraz Murtaghovi vyrazil dech. Cítil, jak mu praskla některá žebra. Ruku si nemotorně zkroutil pod sebe, takže mu děsivě zakřupalo v rameni. Celé břicho měl sedřené a špinavé. Bolest způsobovaná Galbatorixem se ještě znásobila zraněními z děsivého pádu. Trn naštěstí nedopadl tak špatně. Šikovně se sklouzl po zemi a tvrdé šupiny ho zachránily před škrábanci od kamenů na zemi. Murtagh však taková štěstí neměl. Ležel na zemi a snažil se udržet se při vědomí. Slyšel jak hlavní brána zavrzala. A kroky několika lidí. "To nebylo moc šikovné." Posměšný hlas dvojčat byl poslední co slyšel. Pak se propadl do tmy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama