Lovci bouří XXIV

22. listopadu 2007 v 12:10 | KORKI |  Lovci bouří
"Kiro zastavte na chvíli." "Co se děje Failo? Nemáme času nazbyt." "Já vím. Právě proto." Zastavili tedy své koně a sedl si do stínu stromů. Blížil se teplý podzim, a listí na stromech zářilo nádhernými barvami. "Přemýšlel jsem. Musíme se rozdělit, jinak to nestihneme." "No dobře, ale jak...?" "Úplně jednoduše. Ty pojedeš do Echelonu. Tristan k elfům a já na svůj hrad." Kira chvíli seděla a přemýšlela. Pak přikývla. "Dobrá. Sejdeme se na hranici?" Failo jen přikývl. Naskočil na koně a vyrazil. Měl ze všech nejdelší cestu. Kira se postavila a objala Tristana. "Dej na sebe pozor." "Ty taky mami." S tím se rozloučili.
Kira se vyhoupla do sedla svého hnědáka a klusala do Echelonu. Nebylo to daleko. Pouhého půl dne cesty, proto se nezastavovala a uprostřed noci projela malou branou, která byla jediným vstupem, kterým se dalo do Echelonu dostat po zemi. Mířila do své pracovny, která kdysi patřila Erazimovi. Po cestě narazila na Aydena. "Kiro, kde je Tristan?" Zeptal se vylekaně. "Míří k elfům vyburcovat vojsko. Jdeme do války Aydene." Chvíli zůstal stát, jakoby nevěřil vlastním uším. Pak se rozzářil jako malé dítě. "Bude boj. Na to jsme se s Calebem těšili celý život." Kira se zarazila uprostřed kroku. "Odpusť...já...musím jít ještě něco zařídit." Kira pevně zavřela oči. Snažila se potlačit slzy, které se ji draly ven a přes ocelový knedlík v krku nemohla dýchat. Rychlým krokem došla do pracovny. Zabouchla za sebou dveře a svezla se po nich na podlahu. "Neboj se má lásko. Brzy budeme zase spolu." Říkala si jen tak pro sebe přes hořké slzy. Chvíli jen tak seděla. Pak se však zpříma postavila a vyšla ven. Na všechny strany rozdávala rozkazy, aby se mohli do týdne setkat s Failem a Tristanem na hranici. Všichni byly jejím chováním docela překvapení, ale každý na slovo poslechl.
"Prosím vás. Hledám Lonara. Neviděli jste ho někdo?" Tristan bloudil mezi zástupem elfů a hledal Lonara. Nikdo ho však neviděl, až narazil na jeho sestru. "Vídyo. Hledám Lonara. Nevíš kde je?" Vídya vypadala překvapeně že jej vidí. "Tristane co tu děláš? Kde je Erune? Nepřijela s tebou?" "No právě proto jsem tady." "Tak pojď. Bratr je v zahradě. Dovedu tě za ním." Běželi tedy kolem nádherného paláce. Tristan měl co dělat, aby Vídyi stačil. Jako elfka totiž běžela jako blesk. Sotva zabočili za jeden z velkých sloupů uviděl lonara. Jak se sklání nad keříkem růží. "Lonare. Potřebuji s tebou nutně mluvit." Za pár okamžiků už stál v Lonarově pracovně. "Tak copak potřebuješ synu mých přátel?" Tristan nevěděl jak začít. Ze začátku mluvil nejistě, čím déle však mluvil tím jeho hlas získával na jistotě. "...Takže potřebujeme vaši pomoc, abychom je porazili." Elf zůstal sedět. Pak však přikývl. "Elfové pomohou jak jen budou moci. Teď se odeber do pokoje, který kdysi patřil tvému otci s matkou. Musíš být vyčerpaný po cestě." "Děkuji. Moc rád." Kývl hlavou v lehkou úklonu a vytratil se.
"Darmone shromážděte vojsko. Vezměte a vyzbrojte každého bojeschopného muže. Zítra vyrážíme na hranice království směrem za Echelon." Failo rychle mířil ke své pracovně, aby vyřídil nutné věci a při tom rozdával povely. Rychle vysvětlil jednomu ze svých nejspolehlivějších dvořanů celou situaci. "Ale pane. To je šílenství. V té bitvě padne více nevinných lidí, než těch pár unesených děvčat. Budeme se za ně modlit, ale více pro ně udělat by bylo bláznovství a vražda." Failo se otočil na podpatku. "Kdepak drahý Darmone. Šílenství je sedět se založenýma rukama a nic nedělat. Je vidět že jsi nic nepochopil. Tyhle oběti Barbarům stačit nebudou. Brzy se vrátí pro další a další, aby ukojily lačné hrdlo svých zvrhlých bohů. My musíme zakročit, jinak brzy obsadí a vyrabují celou Vallhalu. Čím déle budeme čekat tím více jich bude a tím menší bude naše naděje na vítězství. Je tohle dost silný argument?" Darmon se dál nevyptával a běžel plnit rozkazy svého pána. Failo se svalil do svého pohodlného křesla a sotva přemáhal spánek. Nechtěl spát a tak jen snil. Myslel na Kiru. Jak mu jeho tajná láska opět vnikla do života jako blesk z čistého nebe. Častokrát se mu o ni zdávalo a tajně na ni myslel. Nebyl však schopen přes veškerý cit k ni ji mít. Nedokázal to a věděl že by jej ani nechtěla. Bylo až neuvěřitelné jak Caleba milovala. Z myšlení ho vytrhl hrozný hluk. Darmon zrovna dovezl jeho brnění nastrojené na dřevěné figuríně. Na zem mu však upadl štít a ten způsobil hrozivý rachot. "Už jsi to oznámil?" "Ano můj pane. Vojáci reagovali kupodivu radostně. Nebyli v bitvě co paměť sahá a tak se těší." "To je dobře. Neměl jsem náladu na to je přesvědčovat. Běž si odpočinout příteli. Zítra nás čeká velký den." "To ano pane. Dobrou noc." Failo se také zvedl z křesla a vešel do malé ložnice za pracovnou, kde se zřítil na postel a okamžitě usnul.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 webtram webtram | Web | 22. listopadu 2007 v 12:11 | Reagovat

mas to tu gooof koukni taky ke me pls...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama