Lovci bouří XX

22. listopadu 2007 v 12:04 | KORKI |  Lovci bouří
Ráno se probudila na prázdné posteli. Teprve teď si měla čas prohlédnout pokoj. Vše působilo tak čistě a upraveně. V rožku u dveří stál stolek s umyvadlem a zrcadlem. Došla k oknu, kterým viděla do zahrady. Všimla si Caleba jak spolu s Lonarem míří k lesu. Usoudila že nejspíš míří k těm čarodějnicím. Oblékla si rudé šaty a vyšla ze dveří. Zatlačila do nich, když uslyšela bolestný výkřik a pád něčeho na zem. Vykoukla pootevřenými dveřmi. Na zemi ležel Failo a mnul si čelo. "Otvírej trochu pomaleji ano?" Kira vyprskla smíchy. "Promiň, ale co jsi tady dělal?" Pomohla Failovy na nohy. "Šel jsem pro tebe, jestli nejdeš na snídani. Všiml jsem si že Caleb odešel brzy ráno, tak mě napadlo..." "Ano půjdu ráda." Usmála se a přijala nabídnuté rámě.
Takto trávili skoro každý den. Kira teď většinu času byla s Failem, protože Caleb se věnoval své výuce u čarodějnic. Seznámila se s Lonarovou sestrou a staly se z nich vcelku dobré přítelkyně. Vídya ji ukázala rozlehlé elfské zahrady, které předčily krásu jakéhokoli místa, jaké kdy viděla. Caleb ji vždy večer ukazoval co se naučil. Od léčení ran až po rozdělání ohně a ovládání menších tvorů. I když byl Caleb stále pryč byla ráda že je to pro jeho dobro. Občas ji však bylo smutno. Nechtěla si to však připouštět. Jednou se rozhodla jej navštívit a seznámit se s jeho třemi učitelkami. Už zde byli dva měsíce a také si říkala že je nejvyšší čas odjet, a tak se o tom s nimi chtěla poradit. Failo se nabídl že půjde s ní, a po cestě hradem se k nim přidala i Vídya. Pomalu se ploužili lesem. Povídali si a smáli se, než došli k malé chajdě.
Okna měla zadělaná těžkými závěsy a z komína se kouřilo. Kira vystoupila po třech schůdkách ke dveřím A otevřela je. Uprostřed místnosti stál Caleb v obětí jedné z čarodějek a ona jej líbala. Další dvě stály u protější zdi a pozorovaly ty dva. Tři sestry vůbec nevypadaly tyk, jak i je představovala. Nebyly to staré vrásčité ženy, nýbrž mladé ženy s černými vlasy a tmavýma očima. Kira zůstala stát ve dveřích jako přikovaná. Nevěřila svým očím. To by ji přece Caleb nemohl udělat. Všimli si ji až ve chvíli, když začala vzlykat. Mezitím dovnitř vešel i Failo. Zakroutil jen nevěřícně hlavou. Kira se ve dveřích otočila a vyběhla ven s Failem v patách. "Ne Kiro počkej. Nechápeš to." Utíkala a vzlykala. Nevěřila svým očím. Vždycky si myslela že ji Caleb miluje tak jako ona jeho. Nejspíš se zmýlila. V krku se ji udělal ocelový knedlík, který ji tlačil a nutil k vzlykání. Běžela na kraj lesa, kde zapískala na píšťalku. Chtěla okamžitě zmizet. Mezitím k ni doběhl Failo. Viděla v jeho očích jak je mu ji líto. Za nimi se řítil Caleb. "Kiro zastav prosím. Nech mě to vysvětlit. Učila mne ovládání mysli." "Vážně? To byl opravdu podivný způsob." Zakřičela na něj přes hořké slzy. Mezitím za ni přistál Feo. Caleb se ji snažil zarazit aby odletěla, ale Failo mu vrazil pěstí tak že upadl na zem. "Nech ji být. Měl by ses stydět." Pohlédl na Caleba téměř zhnuseně. Co se v Medianu událo poté už Kira nevěděla, protože Feo vzlétl a nesl ji pryč. Zavřela oči a nechala se unášet svým orem. Mávání jeho křídel se mísilo s jejími vzlyky. Ani nevnímala jak dlouho letí. Nevnímala zda letěli pořád nebo někde zastavili. Když konečně otevřela oči a rozhlédla se kolem zjistila že krajinu poznává. Feo se s ní vrátil domů. Byli v Thretonu. Vběhla do svého domku, kde padla na postel a vyčerpáním usnula.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama