Lovci bouří XVIII

22. listopadu 2007 v 12:00 | KORKI |  Lovci bouří
Caleb se probudil uprostřed noci. Kira se lehce třásla zimou a tak vstal a přikryl ji svou dekou. Failo ležel na zádech a svaly v obličeji mu cukaly. Celé čelo měl orosené potem. Caleb se jen ušklíbl nad jeho zlým snem. Rozhlédl se po jejich tábořišti a zjistil že nikde nevidí Lonara. Přihodil tedy do ohně jedno menší poleno a vydal se jej hledat. Našlapoval tiše po měkké mechu čím více se vzdaloval od ohně tím větší byl v lese chlad a tma. Pokračoval dále, když spatřil něco neuvěřitelného.
Lonar ležel na zádech na zemi a oči měl zavřené, jakoby spal. Kolem rukou, které mu ležely podél těla měl omotané kořeny stromu. Působily však tak něžně a láskyplně, jakoby objímaly své dítě. Kolem Lonarova těla byl mech, jakoby zelenější, než v celém lese. I květy kolem něj rozkvetly, navzdory tomu že byla hluboká noc. Klekl si k němu a dlaň mu přiblížil nad ústa aby se přesvědčil zda dýchá. Zdálo se že opravdu jen spí. Náhle elf otevřel oči a pomalu se posadil. Kořeny jej pustili a vrátily se zpět do země. Caleb překvapeně zamrkal a zakoktal se. "O...Odpusť nechtěl jsem tě vyrušit." Lonar se usmál. "Neomlouvej se člověče. Už jsem byl hotov." "Co jsi to dělal?" "Víš, když jsem byl zajat byl jsme otráven, a proto jsem nemohl užívat svou magii. Příroda mě však uzdravila." S těmito slovy láskyplně pohladil hrubou kůru stromu. Caleb se smutně pousmál a dál jen seděl v trávě. "Děje se něco příteli? Cítím že tě něco trápí." Jen smutně oddychl a kývl hlavou směrem k táboru. "Něco, nebo spíš někdo." Lonar okamžitě pochopil. "Nejsi si jistý jejími city že ano?" Caleb jen kývl hlavou. Elf se nečekaně rozesmál. Ten zvuk brněl Caleba až do konečků prstů. Nikdy nic tak zvláštně nádherného neslyšel. Zároveň se ho však dotklo že se mu Lonar směje. "Nemusíš se vůbec obávat o své postavení po jejím boku. Váš přítel je jí samotnou trochu poblouzněn, ale ona je si svými city k tobě jistá na smrt."
Caleb se chtěl ještě na něco zeptat, když se od ohně ozval Kiřin křik. Oba byli okamžitě na nohou a běželi k jedinému zdroji světla v lese. Kira sebou házela a křičela jakoby ji někdo vraždil. Caleb k ni přiběhl a vzal ji do náruče. "Kiro vstávej. Je to jen sen." Lonar na ni koukal naprosto nechápavě. "Co je ji?" "Má zlé sny, ale nechce mi o tom nic říci." Kira mezitím otevřela oči a rozhlížela se po všech kolem. I Failo už byl vzhůru a zděšeně na ni koukal. "Jsem v pořádku." Vydechla. Lonar se na ni zkoumavě díval. "Mohl bych ti zkusit pomoci, ale nejdřív to musím poznat." Kira na něj nechápavě pohládla. Lonar ji tedy položil na zem a dlaně ji položil na spánky. Zavřel oči. I ona si najednou připadala hrozně ospalá a usnula. Caleb s Failem je pozorovali. Lonar cukal rty a oči se mu pod víčky zuřivě pohybovaly. Pak se mu na čele objevila malá a sotva čitelná vráska, ale byla tam. Kira sebou cukala a opět začala křičet. Lonar zatnul zuby a na čele se mu kromě vrásky začal třpytit pot. Caleb se na oba zoufale díval a nevěděl co dělat. V mysli ucítil Lonarův hlas. Říkal mu aby nezasahoval. Bylo to však těžké. Kira sebou přestala házet a křičet, jako když utne. Jen bezvládně ležela na roztažené dece. Lonar otevřel oči a zamrkal. Caleb nevěděl zda je mrtvá a nebo jen omdlela. Nebyl schopen slova.
Elf mu položil ruku na rameno a kývl na něj, aby šli stranou. Vzdálili se od ohně. "Co se sto stalo? Co je ji?" Lonar ještě těžce oddechoval. "Je v pořádku. Nikdy jsem nic takového neviděl. Takovou krutost. Vy lide dokážete být tak nemilosrdní." Caleb pomalu začínal chápat v čem vězí Kiřiny noční můry. "Bylo to o tom mučení že ano?" Elf přikývl. "Vím bylo to hrozné." Teď se však Lonar rozčílil. "Nevíš nic. Kira ti vše sice popsala, ale nikdy nepochopíš hloubku jejího utrpení pro lásku k tobě." S tímto mu položil ruce na spánky a zmizel ve tmě, která Caleba obklopila.
Stál v mučírně v Echelonu. Viděl naproti sobě Kiru přivázanou ke kůlu. Viděl že se hrozně bojí, ale mlčela. Jeho otec ji mlátil, ale ona nevydala ani hlásku. Zakřičela až ji na bedra vypálili nápis. Nedokázal se na to dívat. Lonar měl pravdu. Nikdy by si nedokázal představit jak hrozné to pro ni muselo být. S křikem se zhroutil k Lonarovým nohám. "Ne prosím. Už ne." Žadonil. Elf k němu jen shlédl. "Běž spát příteli. Čas poznání skončil." Nechal jej tam jen tak klečet a naříkat nad svou pošetilostí.
Ráno se všichni probudili ještě pohnuti událostmi z noci. Díky tomu že Caleb ukradl v Denas pro Lonara koně mohli jet nyní každý zvlášť. Elf byl totiž rozhodnut, že vedle koní poběží. Kira balila poslední věci a Caleb hasil oheň, když se Failo chystal vyhoupnout na svého koně. Místo toho se svalil k zemi. "Failo!" Vykřikla Kira a rozběhla se k němu. Byl celý bledý a měl vysokou horečku. Vyhrnula mu tuniku a odvázala provizorní obvaz. Tím se odhalila velká rozšklebená rána. Kůže kolem byla bledá a mokvavá. "Co je mu?" Doběhl k nim Caleb. "Calebe on dostal infekci." Lonar s blaženým úsměvem téměř vytančil z lesa, když si jich všiml zvážněl a urychleně zase zmizel v houští. Caleb vzal Faila do náruče a odnesl jej zpět k rozloženým dekám, kde jej položil na bok. Kira znovu rozdělala oheň a postavila nad něj kotlík s vodou. Za okamžik se z porostu opět vynořil Lonar s náručí plnou nejrůznějších rostlin. Položil je na zem a začal je třídit. Některé naházel do kotlíku a u jiných oddělil listy od stonku. Podíval se na ránu a zamračil se. Obočí se mu spojilo v jednu úzkou linku. Kira s Calebem pozorovali jak Lonara tak Faila. "Chytil jen infekci." "Jen?...Ale vždyť to je hrozné. Co budeme dělat?" Vyskočil Caleb. "Nic co bych nezvládl" Ušklíbl se Lonar. Kira se jen pousmála nad tím jak je Caleb starostlivý. Elf položil Failovi na ránu pár lístků a převázal ji čistým obvazem. Caleb si vzal Kiru stranou. "Poslali jste ten vzkaz?" Kira se usmála a políbila ho. "Bylo to to první co jsme udělali. Co bude teď?" "Teď? Teď by bylo dobré, kdyby jsme Lonara doprovodili domů. Bojím se ještě návratu. Co když se tam zpráva dostala pozdě?" "Neboj se. Všichni budou v pořádku."
Vrátili se k ohni, kde Failo opřený o kmen stromu usrkával horký čaj, který připravil Lonar. "Jak je ti?" Zajímala se Kira okamžitě." "No řekněme že už mi i bylo líp štiko." Zašklebil se v náznaku úsměvu. "Je v pořádku." uchechtla se Kira. Dnes tedy svůj odjezd museli odložit.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama